Galerie 2025

Soustředění " ZZVJ nanečisto ": 29.6. - 9.7.2025

Kdo zná Maslowovu pyramidu potřeb ví, že na druhém místě hned po základních fyziologických potřebách je potřeba bezpečí a jistoty. A jednou věcí si můžete být opravdu jistí; že léto v Hřebčíně mezi lesy bude i letos plné zážitků a odstartovalo ho jak jinak než jezdecké soustředění „ZZVJ na nečisto.“

My Vám tu můžeme říct, že jsme letos prodloužili pobyt o tři dny (na deset místo sedmi) nebo, že bylo soustředění plně obsazeno, ale ti, kdo Vám mohou skutečně vyprávět, co se v areálu i mimo něj 29.6. – 9.7. 2025 skutečně dělo, jsou právě mladé jezdkyně, které se soustředění zúčastnily a každý den psaly do deníčku. A právě některé jejich vzpomínky Vám tu chceme přepsat do tohoto článku.

Neděle je první den pobytu. Je klidnější a plná seznamování a ubytovávání se. Kromě toho se stihlo i něco málo práce a „Pak jsme si pochutnali na toustících od našich skvělých vedoucích. Den jsme zakončily zavíráním koní a spánkem.“

Pondělí s sebou přináší to, na co všichni netrpělivě čekají. S ježděním ale přichází i teorie a práce – musíme se přeci starat i koníky, na kterých nejezdíme. „Když se všichni nasnídali, rozdělili jsme se na skupinky a šlo se jezdit. Unavení z ježdění jsme si zopakovali otázky a už jen netrpělivě čekali na oběd. Po poledním klidu jsme šli vykydat výběh maminám s hříbátky a odčervit je.“

Nejlepší na tréninzích během soustředění a táborů je, že se můžou úplně lišit od běžných lekcí. Kdy naposled jste na jízdárně zažili něco takového, o čem píšou holky v úterý? „Navečer se šlo po 3 lotech trénovat. Holky si zkoušely jezdit s hrníčky, které byly plné vody, aby si procvičily správné držení otěží“

Ve středu nebyli otázky na písemnou část ZZVJ vůbec potřeba – teoretickou přednášku o péči o naše čtyřnohé kamarády holky totiž dostaly přímo od pana zubaře, který přijel zkontrolovat koně. „Od pana zubaře jsme se dozvěděli, jak má vypadat zdravý chrup koně. Přednáška byla velmi zajímavá a moc se nám líbila.“ To ale není vše! Následoval půldenní výlet. „Vyjížďka nás zavedla k řece, kde jsme se ochladili. Někteří koníci byli neklidní, ale pak jsme je uklidnili a vyjížďku jsme si všichni moc užili.“

A teď malé tajemství: super zážitky z našich letních pobytů nemusí být jen ze sedla. Zvlášť v takovýchto vedrech potřebují koníci i odpolední odpočinek. Proto jsme ve čtvrtek odjezdili už dopoledne a po obědě… „Před odjezdem jsme vše zkontrolovali, naskládali se do aut a vyrazili na RAFTY! (…)“ Na řeku se vydali čtyři týmy s názvy Černá perla, Děti, Sluníčka a Titanic. Nezapomněli jsme ani na svačinu, cákání a kupu smíchu.

Pokud jste už viděli video ze soustředění na našich sociálních sítích, nemohli jste si nevšimnout záběrů z pátečního tréninku, který se soustředil na parkurové skákání. „Skupinka, která šla jezdit jako první si šla připravit koníky a zbytek šel stavět ZZVJ parkur. Stavění parkuru bylo náročné a lehce komplikované, ale se spoluprací a velkým přemýšlením se nakonec podařil.“

Ale koně přeci nejsou jen na skákání. Proto jsme druhý den v sobotu zavítali na závody chladnokrevníků. „Začali jsme den v 6:45, kdy nás vedoucí vzbudili, abychom se šli postarat o koně, abychom mohli vyrazit na závody jako fanclub.“ Po cestě zpět nemohlo chybět zchlazení v překrásném písníku Marokánka nedaleko Třebechovic pod Orebem.

A co takhle trocha špinavé práce? To, že se ani té naše holky nebojí, jsme si ověřili druhou neděli. „K obědu jsme měli řízky s mačkanými bramborami. Po obídku byl polední klid a některé holky si daly šlofíka. Všechny odpočaté jsme potom jely s hnojem.“ A nesměla chybět ani práce ze země. „Po úspěšném vyvezení hnoje jsme si zkoušeli předvádění koní na ZZVJ.“

Druhé pondělí se děvčata pustila do drezury. ,, Ve 14 hodin si holky začaly chystat koně na trénink s p. Bubnem, ostatní šly stavět obdélník a dva skoky po stranách. Potom, co odtrénoval pan Buben, holky, co ještě nejezdily, měly drezurní trénink a jezdily ZZVJ úlohu.”

Tohle všechno a SPOUSTU dalšího jsme za soustředění stihli. Z posledních dvou dní; úterý a středy bychom vám tu chtěli předat posledních pár větiček jako rozloučení a pocity holek. ,,Lea pro nás měla krásné překvápko, na kterém dělala ještě dneska. Každého po jednom si vždy zavolala a předala mu certifikát o úspěšném absolvování jezdeckého soustředění a následně každý dostal mikinu s logem hřebčína a řekl, jak a co zlepšil, za co byl rád a ostatní ho zhodnotili a Lea ke každému něco řekla. Probrali jsme všechno co jsme mohli. Slzy nás neminuly, každý se sem rád vrací. Je tu skvělá parta a o tom to taky je, lepší začátek prázdnin jsme si přát nemohly. S láskou, lidi ze soustředění 2025 <3.”

,,Moto soustředění: Život se odvíjí od toho, jak se zachováš, když se ti nechce!”

,,To bylo soustředění v Hřebčíně mezi lesy, tak zase za rok!”

Video sestřihy…

Jezdecký prodloužený víkend pro ženy: 11.7. - 14.7.2025

Drazí čtenáři, v polovině července jsem se zúčastnila prodlouženého víkendu pro ženy v Hřebčíně mezi lesy v Dolním Jelení a ráda bych se s Vámi podělila o své dojmy.

Hned z kraje musím zdůraznit, že to místo znám již velmi dobře a ráda tam chodím přijít na jiné myšlenky, i tak mě ale tento víkend v mnoha ohledech překvapil.

První den po seznámení všech účastnic nám majitelka, paní Málková ukazovala nějakou literaturu, teorii, anatomii, bezpečnost při práci u koní a prohlídku celého objektu. Následně proběhlo rozřazení koní k jezdcům.

Dostala jsem kobylku Lauru, se kterou se už dobře znám a vím, že má mnoho životních útrap za sebou. Než se dostala sem, přišla o několik hříbátek a tak ačkoliv tuto zkušenost nemám, jako matka s ní hluboce soucítím. Ke každému koni nám paní Málková řekla jeho příběh a to jak se do Hřebčína dostal.

Odpoledne jsme pak měli každý individuální tréning, podle kategorie zkušeností, byli zde i úplné začátečnice co seděli na koni poprvé v životě. Díky radám a citlivému přístupu trenérky dělali všichni veliké pokroky.

Po lekci jsme se všichni museli řádné postarat o koně, výstroj a odměnit koně za práci. Následovala komentovaná ukázka toho, jak to na takovém místě chodí s rutinou ohledně krmení a péče například o hříbátka a jejich maminky, které dostávají speciální stravu. Po večeři jsme probrali dojmy a všichni šli unavení spát.

Druhý den, který byl podle mne nejlepší, za námi přijela paní Barbora Denková, která se věnuje speciální Terapii koní, která se jmenuje Masterson Method a jako jedna z mála v České Republice má i atestaci takovéto metody provádět. Ukazovala nám techniky jak koně zklidnit a uvolnit jen pouhým dotykem prstů. Jsem velký skeptik, ale viděla jsem, že nám jeden kůň skutečně usnul ve stoje pouze pomocí těchto doteků a všechny koně, na které jsme tuto techniku aplikovali vykazovali stejné známky uvolnění a relaxace. Fascinující.

Po obědě následoval další individuální tréning, tentokrát jsme však jezdili bez sedla. Bylo pro mě velké překvapení, jak moc je to vlastně pohodlné a přirozené, tato lekce měla podle všech ostatních účastnic největší progres.

V odpoledních hodinách nám udělal ukázku práce pan Josef Hradec. Věnuje se hlavně chovu chladnokrevných koní, se kterými i běžně pracuje například v lese, ukazoval nám, jak probíhá tzv. tah klády. To je, když kůň v lese tahá klády k přístupnějšímu terénu, kam se pro ně dostane těžká technika. Všechny jsme si vyzkoušely i tuto disciplínu, na kterou jsem se osobně těšila nejvíce. Za odměnu byl pro nás ještě zapřáhnutý kočár a všechny jsme se svezly i v kočáře.

Třetí den jsme hned ráno vyrazili na vyjížďku s koňmi do lesa plavit se ve vodě, někteří koníci se zprvu báli, ale paní Málková jela s námi na kole a všem pomáhala, aby to byl krásný zážitek pro všechny jezdkyně, koníci se ve vodě procházeli, cákali a hráli si podobně jako děti – hlavně ať to cáká.

Odpoledne nás čekalo překvapení. Přijela za námi fotografka, paní Nikola Záhálková a udělala nám profesionální fotky v krásných princeznovských šatech.

Poslední den jsem celý nestihla, ale v programu byla komentovaná ukázka koňského zubaře přímo ve stájích. Mohli jsme vidět tréning profesionálních jezdců vedený panem Janem Bubnem a následně si všichni vyrobili upomínkový předmět z tábora. Na rozloučenou jsme dostali Certifikát a několik dárkových předmětů.

Ke konci ještě musím říct, že jsem si zde našla i nové kamarádky a pro každou z nás byl tento víkend naprosto nezapomenutelným zážitkem.

Je to jiný svět, ve kterém je mnoho a mnoho práce a zodpovědnosti, díky místu jako je Hřebčín mezi Lesy, si můžeme tento svět zakusit a vidět ho chvíli očima opravdového koňáka a pak se zase vrátit do našeho pohodlí, za to vše jim patří mé velké uznání.